------------------------------------------(Zaèátek knihy) ------------------------------------------(3. str.) Cvièení malièkých ve svatém nábo¾enství køes»ansko-katolickém ponejvíce v prostonárodním rýmování podává PEREGRIN OBDR®ÁLEK, èestný konsistorní rada, faráø v Bøestì. ~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Tøetí opravené a rozmno¾ené vydání. ~~~~~~~~~~~~~~~~~~ V BRNÌ 1890. ~~~~~~ Tiskem knihtiskárny benediktinù v Brnì. - Nákladem vlastním. ------------------------------------------(4. str.) S povolením nejdùstojnìj¹í biskupské konsistoøe brnìnské ddto 15. února 1883 èís. 559 vydáno a biskupskou ordinariatní kurrendou ddto 25. øíjna 1883 èís. 3636/II odporuèeno. ______ V¹ecka práva se vyhra¾ují. ------------------------------------------(dal¹í strany) I. O stvoøení. Co zde bylo, ne¾ byl svìt stvoøen? Napøed nebylo tu nièeho Kromì Pána Boha samého. Kdo stvoøil nebe i zemi? Pán Bùh stvoøil nebe, zemi S ostatními tvory v¹emi. I naplnil krásné nebe Andìlíèky kolem sebe. K tomu v¹emu nebylo mu tøeba Ani písku, kamení neb døeva; Nemìl sekery a kladiva Ani nìjakého staviva. Jak se mu co zalíbilo. Pán Bùh øek', - a ji¾ to bylo. V ¹esti dnech v¹e upravil, Ani¾ se byl unavil. V jakém poøádku to Pán Bùh stvoøil? Co stvoøil první den? První den Bùh øek', by svìtlo bylo, A to hned se libì rozsvítilo. Oblohu uèinil druhý den. Tøetí: z vod vystoupla zemì ven, Na ní stvoøil stromy, køe a travièky. Ètvrtý den pak: Slunce, mìsíc, hvìzdièky. Pátý den v povìtøí ptáky A ve vodách ryby, raky. ©estý den ostatní tvory hned, Èlovìka jak pána naposled. Sedmý den od díla odpoèal, A tím lidem moudrý pøíklad dal, Aby v nedìli si odpoèali, Na Boha a du¹i vzpomínali. Jak stvoøil Pán Bùh prvního èlovìka? Bùh uèinil z hlíny tìlo, Mìlo oèi, nevidìlo, Mìlo ústa, nemluvilo, Mìlo nohy, nechodilo, Mìlo ruce, nedìlalo, Ono bylo, jakby spalo. Bylo je¹tì ne¾ivoucí, Proto Pán Bùh v¹emohoucí Vdechl jemu ¾ivou du¹i, A hned èlovìk jak se slu¹í: Vidìl, sly¹el, mluvil, jedl, stál, A Pán Bùh mu jméno Adam dal. Uèinil ho k podobenství svému, K obrazu Bo¾ímu spanilému. Kam Pán Bùh Adama postavil, kde by pøebýval? Do ráje ho postavil, By tam nad v¹ím pánem byl. Nad ptáèátky, nad rybami, Nade v¹emi zvíøátkami. Maje ráj ten vzdìlávati, Nemusil se namáhati. By Adamu smutno nebylo, co se Pánu Bohu zlíbilo? By Adamu smutno nebylo, Tu se Pánu Bohu zlíbilo: Pøipoji» mu pomocnici, Podobnou mu spoleènici. Jak tu spoleènici Pán Bùh udìlal? Pán Bùh tak ji udìlal: Jedenkrát kdy¾ Adam spal, Vyòal ¾ebro z boku jeho A udìlal Evu z nìho. Oba spolu v ráji ¾ili, Prarodièi na¹i byli. Jak bylo na¹im prarodièùm v ráji? V ráji tom jim dobøe bylo, Neb jim tam nic nechybilo; Ba i sám Bùh s nimi obcoval, Jim jen jedno pøikázaní dal: Ze v¹ech stromù rajských jísti mù¾ete, Jenom z prostøedního ne! - sic umøete! Mohli snadno poslechnouti? Snadno mohli poslechnouti, Tomu stromu se vyhnouti. Jednou v¹ak si Eva vy¹la, A té¾ k tomu stromu pøi¹la. Na tom stromì sedìl had, A zaèal ji pøemlouva»: Jezte z nìho, neumøete, Ale jako Bùh budete. II. Pád prvních rodièù. Uposlechla Eva? Vzala z toho stromu? Eva z toho stromu vzala. Adamovi také dala, Ale sotva ¾e to snìdli, Ji¾ se tøásli, strachem bledli; A jak v ¹kodì vypla¹ená zvìø Skrý» se chtìli pod fíkový keø. Tam jich Pán Bùh nevidìl? Pán Bùh v¹ecko ví a vidí, Jeho ¾ádný neo¹idí; Do ráje kdy¾ pøi¹el zas, Tu se ozval jeho hlas: "Adame, kde jsi?" Adam povzdech' si; A pak øekl: "Já se bojím, Já tu, Pane, nahý stojím." Na to co øekl Pán Bùh Adamovi? "Vím, ¾es uposlechl rady zlých, A tím spáchals velmi tì¾ký høích." Vymlouval se Adam? Adam vymlouval se hned, Rád by na Evu v¹e sved'. Eva na hada zas svádìla A té¾ vymluvit se hledìla. Za tu velkou zradu, jak zloøeèil Bùh hadu? "Zloøeèen jsi mezi tvory v¹emi, Plaziti se bude¹ a jís» zemi; Potom za tu tvoji radu zlou Syn ze ¾eny - potøe hlavu tvou; On moc tvoji pøemù¾e, A zas lidem pomù¾e." Tím jest slíben lidem Messiá¹. Jen¾ jest Bùh a Vykupitel ná¹. Jaký trest vyøknul Pán Bùh nad Evou, ¾e poslechla radìj hada zlého? "®es poslechla radìj hada zlého, Ne¾li Boha Stvoøitele svého; Pod mocí ty mu¾e zùstane¹, S dìtmi mnoho bolu zastane¹." A Adamovi jaký trest pøisoudil Pán Bùh, ¾e poslechl s Evou toho lháøe? "®es poslechl s Evou toho lháøe, Pracovati bude¹ v potu tváøe; Bude¹ na zemi ¾iv krátký èas, A¾ pak do zemì se vrátí¹ zas." Co tedy z toho mìli prarodièe, ¾e vìøili více hadu ne¾li Pánu Bohu? ®e vìøili více hadu, Z toho vzali velkou vadu. Milos» Bo¾í ztratili, Z ní¾ se døíve tì¹ili; Bùh jich nemìl ji¾ tak rád. K tomu pøi¹lo více ztrát: Tak musili tentý¾ den, Stìhova» se z ráje ven; Potom tì¾ce pracovati, Mnohou nemoc odstonati. Rozumem té¾ oslábli, Vùlí k dobru ochábli; A kdy¾ mnoho zkusili, Potom umøí» musili. ©kodil ten høích jen prvním rodièùm, anebo i nám, co jsme se z nich zrodili? Co jsme se z nich zrodili, Høích jsme od nich zdìdili; Proto dìdièný høích sluje, Neb nás v¹ecky po¹kozuje. Rozum také slab¹í máme, Vùli zlé se poddáváme, Tì¾ce jest nám pracovati, Mnohou nemoc odstonati, Kdy¾ zde mnoho zkusíme, Pak té¾ umøí» musíme. Zdìdila-li také Panna Maria, Matka Bo¾í, høích Adamùv? Jen Maria Panna skrz zásluhy Jesu Krista Uchována jest od høíchu dìdièného èista; Tudí¾ bez poskvrny høíchu poèatá jest byla, - Ani¾ potom høíchem nìjakým se poskvrnila. Byl to v pravdì had, co tu Evu svádìl? Co tu Evu svádìl, nebyl v pravdì had, Byl to z pekla ïábel, a ten umìl lhá». Stvoøil Pán Bùh také ïábly zlé? Nestvoøil Bùh ïábly zlé, Andílky jen pøemilé; Mnozí v¹ak z nich py¹ní byli, Tím se Bohu zprotivili, Proto na nì pøísný byl, Do pekla je odsoudil. III. O andìlích. Proè stvoøil Pán Bùh andìly? Pán Bùh stvoøil andìly, Aby se mu klanìli; By ho ctili, milovali, A nás lidi ostøíhali. Mù¾eme andìly vidìti pokud ¾ijeme v tomto tìle? Pokud ¾ijem' v tomto tìle, Nelze hledì» na andìle, Neb jsou pouzí duchové, S nebes Bo¾í poslové, Kteøí rozum, vùli mají, Ale tìla postrádají. A¾ se s tìlem rozlouèíme, Pak je v nebi uvidíme. Jen kdy¾ je Bùh na zem posýlává, Tu jim viditelnou tváønos» dává. Zdali nás andìlé vidí? Andìlé nás dobøe vidí, Oni pilnì støehou lidí. ®e nás vìrnì opatrují, Andìlové strá¾ci slují. (Pøíklad o mladém Tobiá¹ovi. O sv. Vácslavu.) Jak se modlíváme k andìlu strá¾ci? Andìle Bo¾í, strá¾ce mùj! Raè v¾dycky bý» ochrance mùj, Mne v¾dycky øiï a napravuj, Ke v¹emu dobrému mne vzbuzuj, Ctnostem svatým mne vyuèuj, A» jsem tak ¾iv, jak chce Bùh mùj, Tìlo, svìt, ïábla pøemáhám. Na tvá vnuknutí pozor dám. A v tom svatém obcování, A» setrvám do skonání, Po smrti pak v nebi vìènì Chválím Boha ustaviènì. Proè Pán Bùh stvoøil lidi? Pán Bùh stvoøil proto lidi, By ho poznali a ctili, Milovali, poslouchali, Pak se v nebi radovali. Byli lidé Bohu poslu¹ni? Poslu¹nými nebyli, Ba ji¾ v ráji zhøe¹ili; Proto z ráje musili, Pak moc zlého zkusili. (Pøíklad o Kainu a Abelovi.) IV. Pøislíbení Messiá¹e. Zavrhl Pán Bùh lidi jak ty py¹né andìly? Jak andìly py¹né svrhl, Tak Bùh lidí nezavrhl; On k nim zvlá¹tì milosrdným byl, A jim Spasitele pøislíbil. Ale Spasitel nepøi¹el hned, Nýbr¾ za ètyøi tisíce let. Kdo pak se o to staral, by to lidé nezapomnìli a tak dlouho v mysli mìli? By to lidé v mysli mìli, Z Bo¾í vùle nad tím bdìli, Svatí mu¾i praotci A za nimi proroci. Ti to lidem vzpomínali, A ¾e pøijde zvìstovali. Jak se jmenovali ti svatí praotci? První z nich byl Abrahám, S kterým¾ mluvil Pán Bùh sám. Pak Izáka s Jakubem Praotci svatými zvem'. Jak jim pøisliboval Pán Bùh toho Messiá¹e? "Na nebi kdo hvìzdy pøeète? Na bøehu kdo písek seète? Tak vás v svìtì rozmno¾ím, Smlouvu s vámi zalo¾ím: Potomek ¾e jeden vá¹, Bude svìta Messiá¹." Kdo byli ti proroci? Proroci té¾ zbo¾ní mu¾i byli, Vùli Bo¾í lidem tlumoèili; K pokání lid napomínali, Messiá¹e pøedpovídali. Co ti proroci pøedpovídali o tom Messiá¹i? ®e se zrodí z èisté panny, Na ní¾ není ¾ádné hany. Narodí se v Betlehémì, V malém mìstì Judské zemì. A ¾e pøijde spasit lidí, Bez krále a¾ budou ¾idi. To» bez krále z rodu svého Z pokolení Judového. Kdy¾ pak on se narodí, Celý svìt se obrodí. Slepí budou vidìti, Hlu¹í budou sly¹eti, Nìmí budou mluviti, Chromí budou choditi. Chudí budou plesati, Pokleslí se zvedati. Dobrý lid se radovati, Spasitele milovati. - ®e pak bude zrádnì prodán, Nepøátelùm na smr» podán. V¹ak ¾e v hrobì nezùstane, Tøetího dne z mrtvých vstane. Která to byla svatá Panna, co mìla poroditi Spasitele? Maria ta èistá Panna byla, Je¾ se Pánu Bohu zalíbila. Jak to poselství bylo Pannì Marii zvìstováno? V Nazaretì panna pøebývala, Je¾ se dnem i nocí modlívala, By se milý Pán Bùh smiloval, Spasitele lidem brzo dal. Bùh vysly¹el prosby vøelé, Kdy¾ andìla Gabriele Ku Marii vypravil, By ji takto pozdravil: "Zdráva buï milosti plna, Pán s tebou: po¾ehnána Ty mezi ¾enami." Maria si pomyslila, Jaká by to slova byla? - Jak potì¹il andìl Pannu Marii? "Neboj se, Maria!" - andìl praví, "Bùh tì nade v¹ecky dcery staví, Pro tvé ctnosti zvlá¹tní milos» má¹, Z tebe narodí se Messiá¹. A to, svatá Panno, vìzi¾, Jméno jeho bude Je¾í¹. On vykoupí z høíchù lid, A dá svìtu svatý klid." Co Maria andìlovi odvìtila? Maria se podivila, Andìlovi odvìtila: "Kterak by se vìc ta stala, Kdy¾ jsem mu¾e nepoznala?" Andìl ji v¹ak takto pouèil, Jak mu milý Pán Bùh poruèil: "Svatý Duch sestoupí s nebe, Bo¾í moc zastíní tebe, Co se zrodí z tebe Svatého, Bude slou»: - Syn Boha ¾ivého. Bude svìtu panovati A na vìky kralovati." Kdy¾ v tom vùli Bo¾í poznala, Maria poslu¹nì zvolala: "Ejhle! dìvka Pánì, Stani¾ mi se podle slova tvého." - Poselství kdy¾ vyøízeno mìl, Andìl Pánì od ní ode¹el. V. Narození Spasitele a jeho ¾ivot. Kdy¾ se Pán Je¾í¹ mìl ji¾ naroditi, co císaø August rozkázal? Císaø August rozkázal, By se ka¾dý zapsa» dal, Ku kterému patøí domu, By se brzo pøiznal k tomu. Proto Josef k domu svému S Marií jde ku Betlému. Tam jim nechtí nocleh dáti, Proto musí v chlévì spáti. Kdy¾ v¹ak pùlnoc odbila, Jasná záø se rozlila. Kdo tu záø vidìl? Pastýøi tam stáda pásli, Vidouce to bázní ¾asli. A ji¾ andìl u nich stál, K radosti jim povídal: "Nebojte se, pastu¹kové, Povím já vám vìci nové; Narodil se Kristus Pán, Spasitel jest lidem dán. Jest to v plénkách nemluvòátko Pøerozko¹né Jezulátko. V Betlémì jest zrozené, Do jeslièek vlo¾ené." A hned nebeských vojsk mnoho Tì¹ících se také z toho K andìlu se pøidali, Takto krásnì zpívali: "Na výsostech Bohu sláva! A» se od v¹ech tvorù vzdává! Na zemi buï pokoj lidu, Jen¾ chce ¾íti v svatém klidu." Kdy¾ ode¹li andìlové, co si øekli pastýøové? Kdy¾ ode¹li andìlové, Økou vespolek pastýøové: "Bratøí! na cestu se dejme, Do Betléma pospíchejme, Vizme ten div, jen¾ se stal, Který¾ nám Pán ukázal." - Tam kdy¾ chvátajíce dospìli, Marii s Josefem uzøeli. I dì»átko narozené Na jeslièkách polo¾ené. Velice se podivili, Kdy¾ se o v¹em pøesvìdèili, Jak jim bylo povídáno, Od andìla zvìstováno. Kdy¾ se nazpìt k stádu brali, Divy Bo¾í vykládali, Boha z toho velebíce, Chválu jeho hlásajíce. Kdo je¹tì pøi¹el pozdravit Je¾í¹ka? Hvìzda jasná od východu Dovedla tøi krále k nìmu. Ti kdy¾ k nìmu zavítali, Vzácné dary jemu dali. Jaké dary obìtovali sv. tøi králové Pánu Je¾í¹i? Myrhu, kadidlo a zlato. A tím ukázali na to: Zlatem, za krále ¾e dítko mají; Kadidlem zas, ¾e v nìm Boha znají. Myrha znaèí jeho usmrcení, Av¹ak v hrobì ¾ádné poru¹ení. Jak se jmenovali ti svatí tøi králové? Jak se jména jejich dle podání zachovaly, Ka¹par, Melichar a Baltazar se jmenovali. Herodes král, nebyl spolu s nimi poklonit se Je¾í¹kovi? Herodes ¾idovský král Svatým králùm povídal: "Je¾í¹ka kdy¾ najdete, Zpátky ke mnì pøijdìte; A¾ já jeho domov zvím, Pak se mu té¾ pokloním." Zatím chtìl ho najíti, By ho mohl zabiti. Podaøil se Herodesovi ten høí¹ný úskok? Úskok se mu nepodaøil, Pán Bùh jeho chytros» zmaøil. Ve snách jest to králùm sdìleno, A hned k jiné cestì radìno. To kdy¾ seznal Herodes, Jako krvolaèný bìs Chtì Je¾í¹ka zahladiti, Dal moc dítek zavra¾diti. Byl mezi tìmi zabitými Pán Je¾í¹? Je¾í¹ nebyl mezi nimi, Mezi dìtmi zabitými; Neb kdy¾ svatý Josef spal, Andìl mu øek', aby vstal, By se dlouho nebavil, Dítì s matkou vypravil, Do Egypta s nimi ¹el, By král dítka nena¹el. Kdo byl svatý Josef? Svatý Josef Je¾í¹ka byl pìstounem, Jeho¾ s úctou proto takto jmenujem', ®e ho v mládí vychovával, Jemu jís» a ¹aty dával. Kdo jest otcem Pána Je¾í¹e Krista? Otcem Krista od vìènosti, Jest sám Pán Bùh na výsosti; Jeho¾ od vìènosti zplodil, Aè se teprv v èasu zrodil. Proto on Syn Bo¾í Bùh a spolu èlovìk jest, Jemu¾ patøí také jako Bohu bo¾ská èes». ®e Maria porodila Boha Syna, jak jest ona proto jmína? Maria jest Matkou Bo¾í jmína, ®e jest porodila Boha Syna. Kdy se vrátili rodièe s Pánem Je¾í¹em z Egypta? A¾ Heroda èervi snìdli, Rodièe jej zpìt pøivedli. Potom v Nazaretì s nimi pøebýval, Proto se té¾ nazaretským nazýval. Jaký pøíklad dal Pán Je¾í¹ dìtem, kdy¾ dvanáct rokù mìl? Kdy¾ Pán Je¾í¹ dvanáct rokù mìl, Do Jerusaléma na pou» ¹el. Svìtského se hluku chránì, Modlil se tam v chrámu Pánì, Slovo Bo¾í pilnì poslouchal, By nám dítkám dobrý pøíklad dal, Jak se máme modlívati, Do kostela chodívati. Jak dlouho Pán Je¾í¹ v chrámu Pánì setrval? V chrámu Pánì tøi dni setrval, Pak se s rodièemi domù bral. I prospíval vìkem moudrostí, U Boha a lidu milostí. Proè Syn Bo¾í sestoupil s nebe a stal se èlovìkem? Bo¾í Syn sestoupil s nebe, Èlovìèenství vzal na sebe: Adamùv i ná¹ by shladil høích A nás zbavil trestù pekelných. By nás uèil vùli Bo¾í zná», Boha i bli¾ního milova». Jaká jest vùle Bo¾í? Bychom pøikázaní Bo¾í konali, Potom k nìmu do nebe se dostali. Jak máme Pána Boha milovati? Miluj Boha s tìlem, s du¹í, Pak jsi køes»an jak se slu¹í. Jak máme milovati bli¾ního? Bli¾ního jak sebe miluj, Jemu ¹kodi» neusiluj. Co chce¹, by on èinil tobì, Èiò mu také v ka¾dé dobì. Kterak dokázal Pán Je¾í¹, ¾e on jest Syn Bo¾í a ten zaslíbený Messiá¹? Je¾í¹ v¾dy tak svatì ¾il, Za pøíklad ¾e v¹echnìm byl. Vyuèoval lidi skvìle Nade v¹ecky uèitele. Co se stane, v¹ecko vìdìl, A to také pøedpovìdìl. Zázraky, - je¾ vykonal, ®e jest Bohem, dùkaz dal. Kdy poèal Pán Je¾í¹ vyuèovati? Dle zákona, a¾ mu bylo tøicet let, Aè v¹e vìdìl od vìènosti nazpamì». Koho si pøibral Pán Je¾í¹, aby uèení jeho sly¹eli a celému svìtu hlásali? Pøibral sobì jako pomocníky Sedmdesát a dva uèeníky, Zvlá¹» v¹ak zvolil dvanáct apo¹tolù, Po vlasti by chodili s ním spolu. Jak se jmenují ti apo¹tolové? ©imon Petr, Ondøej, Jakub, Jan, Filip, Tomá¹, Matou¹ publikán, Bartolomìj, Jakub, ©imon øádný, Juda Tadeá¹ a Jidá¹ zrádný. Co prorokoval Pán Je¾í¹? ®e ho Petr zapøe, Jidá¹ prodá, ®e ho Pilát na smr» oddá; V¹ak ¾e v hrobì nezùstane, Tøetího dne z mrtvých vstane. Vykládej nìjaký div èi zázrak, co Pán Je¾í¹ uèinil? Byla svadba v Galilejské Káni, Je¾í¹ s Marií té¾ byli na ní. Kdy¾ tam vína potom nemìli, Ani¾ sobì rady vìdìli, Maria to Synu povídala, Za ty snoubence se pøimlouvala. K prosbì té se Je¾í¹ smiloval, A ¹est d¾bánù vody pøinés» dal. V¹ak kdy¾ kázal z toho nalévati, A pøítomným hostùm podávati, Ka¾dý hos» se podivil, Nejlep¹í kdy¾ víno pil. Kdy¾ ten první zázrak poznali, Mnozí pevnou vìrou vyznali: ®e» jest Bùh a Vykupitel ná¹, Slíbený ji¾ v ráji Messiá¹.*) Jiný zázrak. Vedle cesty slepý sedìl, Po sluneèku marnì hledìl; A¾ tou cestou Je¾í¹ ¹el, Slepý se to dovìdìl. Tu hned volá ze v¹í síly: "Je¾í¹i, mùj Spasiteli! Ach, otevøi¾ oèi mé! Pomoz od slepoty zlé!" Pøistoupil Pán Je¾í¹ k nìmu, A milostnì øekl jemu: "Chci, bys vidìl, synu, hned!" - A kdy¾ slepec k nìmu vzhled', Spadly s oèí jako ¹lupky, A on vida - bì¾í hupky, Lidem v¹em to ohla¹oval, Boha Syna zveleboval. Èinil Pán Je¾í¹ divù je¹tì více? Je¾í¹ èinil divù je¹tì více, Ba jich èinil na tisíce. Na pou¹ti kdy¾ se zástupem byl, Malých chlebù pìt tak rozmno¾il, ®e se pìt tisícù nasytilo, Je¹tì dvanáct ko¹ù drobtù zbylo. Nìmým jazyk rozvazoval, Ïábly z lidí vypuzoval; Moøi, vìtrùm pøikázal, Ba i mrtvým ¾ivot dal. Vìtrové i moøe Pána Je¾í¹e poslouchají. Vstoupil na loï s Je¾í¹em lid v¹eliký, Na to brzo povstal vichor veliký. V¹ak Pán Je¾í¹ ji¾ tam ti¹e spal, Jakoby se o nic nestaral. Uèeníci celí podì¹ení Vyru¹ili Pána z toho snìní Volajíce: "Zachovej nás, Pane! Neb se s námi hrozného cos' stane." Je¾í¹ ale zcela klidnì vstal; A kdy¾ malovìrné pokáral, Pøikázal pak moøi a té¾ vichøici, A hned klidno bylo jako v svìtnici. - V¹echen lid co na lodi se plavil, Vida ten div, udì¹ený pravil: "Kdo jest ten, jej¾ moøe s vìtrem poslouchají? Snad v Nìm svého Pána v¹emocného znají!" Aè Pán Je¾í¹ jako èlovìk ti¹e spal, Pøece jak Bùh - co se dìje dobøe znal. Které Pán Je¾í¹ vzkøísil z mrtvých? Vzkøísil dceru ¾idovského knìze Jajíra, Syna vdovy, s ním¾ se zástup k hrobu ubírá. Lazara povolal z hrobu ven, Kde ju¾ páchna le¾el ètvrtý den. Vzkøí¹ení Lazara. Èlovìk, jen¾ se Lazar jmenoval, Najednou se tì¾ce rozstonal; Je¾í¹ jiná mìsta obcházeje Dostal sice zprávu, co se dìje; Ale ne¾ se nazpìt navrátil, Lazar ètvrtý den ji¾ pohøben byl. Pak hned k nìmu pospíchaly Sestry Lazara a naøíkaly: "Pane! Kdybys byl tu u nás dlel, Bratøíèek ná¹ byl by neumøel!" - Nad tím se Pán Je¾í¹ zkormoutil, Pak se tázal: kdeby pohøben byl? "Pane!" øekla Marta, "neobtì¾uj sobì, On ju¾ páchne, nebo» ètyøi dni jest v hrobì." Na tu øeè v¹ak Je¾í¹ málo dbal, Ale velkým hlasem zavolal: "Lazare, pojï ven!" A hned vy¹el ten, Který¾ umøev, mrtvý v hrobì le¾el, Teï zas ¾ivý, - v náruè pøátel bì¾el. Je¾í¹ mrtvému ¾e ¾ivot dal, ®e jest Bohem opìt dokázal. __________________ *) Upozorni dítky, ¾e na pøímluvu Panny Marie Pán Je¾í¹ tento první zázrak uèinil atd. VI. Utrpení a smr» Pána Je¾í¹e. Kdy¾ Pán Je¾í¹ takové divy èinil, uvìøili v nìho v¹ickni? Mnozí v nìho uvìøili, Pak se k nìmu pøidru¾ili. Ale s farizei zákonníci Byli jeho hlavní protivníci, L¾ivì na nìj ¾alovali, Pilátu ho na soud dali. Co s ním uèinil Pilát? Pilát, jen¾ na soudu sedìl, O Je¾í¹i dobøe vìdìl, ®e nevinným ve v¹em byl, Pøec ho k smrti odsoudil. Co na to uèinili s Pánem Je¾í¹em? ®idé ho hned s sebou vlekli, Se ¹atù ho nectnì svlékli; Krvavì ho zbièovali, Korunu mu z trní dali, Do tváøí mu svatých plili, Tì¾ký køí¾ naò polo¾ili; Na Kalvariji ho vedli, Na køí¾ pøibitého zvedli; A tu je¹tì rota zlá Je¾í¹i se posmívá. - Kdy¾ pak jeho celé hoøe Velké bylo jako moøe, A v úzkostech hrozných byl, Velkým hlasem zakvílil: "Bo¾e mùj! proè jsi mne opustil?!" - Na to ducha svého vypustil. Co se na to hnedle stalo? Na to hnedle jasné slunce zbledlo, Mnoho svatých tìl se z hrobu zvedlo. Tma se stala po ve¹keré zemi, Strach a hrùza otøásaly v¹emi. Zem se tøásla, pukaly se skály, I mu¾ové hrùzou sotva stáli. Chrámová té¾ opona, Roztrhla se dokona. Proto setník, na strá¾i jen¾ stál, To svìdectví Je¾í¹ovi dal: "Tento zajisté Syn Bo¾í byl, Neb svìt celý nad ním zakvílil." Kdy¾ Pán Je¾í¹ na køí¾i umøel, kdo pochoval tìlo jeho? Josef z Arimathee a Nikodem ho sòali, Tìlo jeho do nového hrobu pochovali. Kam sestoupila du¹e Pána Je¾í¹e? Du¹e do pøedpeklí sestoupila, By tam svaté otce potì¹ila. VII. Vzkøí¹ení Pánì, pak jeho nanebevstoupení. Kdy vstal Pán Je¾í¹ z mrtvých a proè? Je¾í¹ tøetího dne z mrtvých vstal, By nám dùkaz svého Bo¾ství dal, A my té¾ ¾e z mrtvých vstaneme, V tmavém hrobì nezùstaneme. Co po svém vzkøí¹ení èinil Pán Je¾í¹? Ètyøicet dní s Apo¹toly obcoval, A jim Petra za námìstka svého dal. Dal jim právomoc i høíchy odpustiti, A v úøadì nástupce si stanoviti. Kdo jest nástupcem svatého Petra? Pape¾, jen¾ v¾dy církev øímskou spravuje; On se také Svatým Otcem jmenuje. Kdo jsou nástupcové svatých Apo¹tolù? Nástupcové svatých Apo¹tolù Biskupové jsou a knì¾í spolu. Jaký rozkaz dal Pán Je¾í¹ Apo¹tolùm naposledy? Do celého svìta uèit jdìte, A tìch, kteøí uvìøili, køtìte: Jménem Otce, Syna, Ducha Svatého, Vedouce je do ¾ivota vìèného. Pravovìrní pùjdou ku spasení, Nevìøící pùjdou k zatracení. Ne¾ vstoupil Pán Je¾í¹ na nebesa, jakým slibem potì¹il Apo¹toly? Sirotky vás tuto nenechám, Ducha Svatého v¹ak po¹lu vám; On vám v¹echno zapomene, Co z vás nìkdo pøipomene. - Na to s Olivetské vý¹iny Vstoupil do nebeské otèiny. VIII. Seslání Ducha Svatého. Kdy sestoupil Duch Svatý na Apo¹toly? Desátý den po vstoupení Pánì, Jak by rozbila se nebes bánì, Náramný se strhl s nebes ruch, A v nìm sstoupil na zem Svatý Duch. Dvanáctero svatých Apo¹tolù, V jednom domì modlilo se spolu; Nad nimi se v ohni rozdìlil, A jim milos» svoji udìlil. Jak pùsobila ta milos» Ducha Svatého na Apo¹toly? On je zcela pøetvoøil, Kdy¾ jim milos» svoji vlil. Jak døív byli neumìli, Potom v¹emu rozumìli. Jak døív pøed ¾idy se báli, Pøed soudci teï mu¾nì stáli. Jak døív byli snadno mstivi, Tak se stali lítostivi. Jak døív svìtské vìci chtìli, Pak jen vìèné v mysli mìli. Oni v¹echnìm v¹ím se stali, By v¹ech Kristu vyzískali. To zpùsobil Svatý Duch, Nebo» on jest pravý Bùh. Duchem Svatým nad¹eni, co uèinili svatí Apo¹tolové? Apo¹toli Duchem Svatým nad¹ení Uèinili víry svaté sne¹ení, Které¾ apo¹tolské sluje, A nás takto vyuèuje: Vìøím v Boha, Otce v¹emohoucího, stvoøitele nebe i zemì. I v Jezu Krista Syna jeho jediného, Pána na¹eho. Jen¾ se poèal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny. Trpìl pod Pontským Pilátem, ukøi¾ován, umøel i pohøben jest. Sstoupil do pekel, tøetího dne vstal z mrtvých. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce v¹emohoucího. Odtud pøijde soudit ¾ivých i mrtvých. Vìøím v Ducha Svatého. Svatou Církev obecnou. Svatých obcování. Høíchùv odpu¹tìní. Tìla vzkøí¹ení. A ¾ivot vìèný. Amen. IX. O Nejsvìtìj¹í Trojici Bo¾í. Èemu se hlavnì uèíme ve sne¹ení apo¹tolském? ®e Bùh Otec stvoøil nebe, zem, Syn vykoupil ¾ivot vìèný v¹em. Duch Svatý nás posvìcuje, Cestou k nebi posiluje. Bùh Otec, Bùh Syn a Svatý Duch, jest to víc ne¾ jeden Bùh? Bùh Otec, Bùh Syn a Svatý Duch, V¹ickni tøi jsou spolu jeden Bùh. Proto zvou se Bo¾í Trojice, Kterou¾ ctíti máme velice. Jak vyznáváme pøesvatou Trojici? Trojici pøesvatou vyznáváme, Kdy¾ se svatým køí¾em ¾ehnáváme; Økouce: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. X. Pùsobení svatých Apo¹tolù. Zùstali svatí Apo¹tolové poøáde pohromadì? Roze¹li se Apo¹toli, Do svìta a po vùkolí; A kam ve¹li v mìsto nebo dùm, Kázali tam evandìlium; A ty, kteøí uvìøili, Jménem Krista pokøestili. A ti jmenují se køes»ané, By se stali v nebi mì¹»ané. Jak se jmenují v¹ickni køes»ané vespolek s Pape¾em v èele? V¹ickni køes»ané s Pape¾em v èele Jmenují se Církev Spasitele; Jen¾ uèení stejné vyznávají, Svátostí sedmera u¾ívají. XI. Svaté svátosti. Jak se jmenují a co pùsobí ty svátosti? Køest, jen¾ z prvních høíchùv oèis»uje, Biømování k boji posilòuje, Oltáøní nás krmí tìlem Krista, Pokáním se stává du¹e èista. Poslední pak pomazání Tìlu leví, du¹i chrání. Svátos» knì¾ství slou¾í k posvìcení Boha s èlovìèenstvem ku smíøení. Stav man¾elství k lidstva zachování Køes»anskému rodin vychování. K èemu tedy hlavnì Pán Je¾í¹ svátosti ustanovil? By se køestem a pokáním høíchy odpustily, Ostatními Bo¾í milosti se rozmno¾ily. Komu dal Kristus Pán moc høíchy odpou¹tìti? Svatým Apo¹tolùm a jich nástupníkùm, Biskupùm a knì¾ím jejich pomocníkùm. Komu Pán Bùh høíchy odpustí? Kdo se høíchù dopustí, Pán Bùh mu sic odpustí; Svìdomí-li zpytuje, Høíchù vroucnì lituje, Potom z nich se vyzpovídá, Polep¹ení pøipovídá, Za nì zados» uèiní, Více høe¹it nemíní. - Kdo v¹ak v høí¹ích ¾ivot mrhá, Sám se v hrozné peklo vrhá. Kde èerv hryze, oheò pálí, A bol trápí neustálý. Kam pøijde ten, kdo se høíchù varuje? Kdo se høíchù varuje A jen dobré miluje, Do nebeské pøijde vlasti, Po¾íva» tam bude slastí, Jakých oko nevídalo, Jakých ucho neslýchalo, Ani¾ srdce pocítilo. To se Bohu zalíbilo, Pøipravi» svým ctitelùm, Jako Bo¾ím andìlùm. Amen. ------------------------------------------ ------------------------------------------ Poznámky ke knize Kní¾ka byla vydána naposledy roku 1890, její autor, P. Peregrin Obdr¾álek, ¾il v letech 1825-1891, zemøel tedy rok po tomto jejím vydání. Pøi opisování byl zcela ponecháván pùvodní pravopis, nebyly provedeny ¾ádné úmyslné zásahy, krom opravy nìkolika zjevných chyb v V. kapitole - na zaèátku poslední øádky sloky "Kdo je¹tì pøi¹el pozdravit Je¾í¹ka?" dle z textu zøejmého úzu opraveno první písmeno, ze "vzácné dary..." tedy na "Vzácné dary...", v nadpise sloky "Koho si pøibral Pán Je¾í¹, aby uèení jeho sly¹eli a celému svìtu hlásali?" opravena kvantita, té¾ dle úzu díla, "...Pan Je¾í¹..." na "...Pán Je¾í¹..." a na samém konci sloky "Jak se jmenují ti apo¹tolové?" opraveno "...Jidá¹ zrádný," na "...Jidá¹ zrádný."; v té¾e kapitole byl nicménì ponechán z nepøíli¹ jasných pohnutek kladený otazník na konci nadpisu "Vykládej nìjaký div èi zázrak, co Pán Je¾í¹ uèinil?". V textu jest rovnì¾ ponecháno rozkolísané psaní jména Kristova, nalézáme jak vokativ s "-s-" - "Jesu" (II. kapitola), tak i podobu se "-z-", "Jezu" (VIII. kap.). Digitalisace provedena v záøí L. P. 2005 ve Fulneku -------------------- --- Provided by LoyalBooks.com ---